Z programu REHAB až na závody…

Ahoj čtenáři a fanoušci našeho oddílu a plavecké školy.

Jmenuji se Lenka a po pouhém půlroce plavání v programu REHAB jsem se rozhodla, že půjdu na závody. Původně kvůli dceři, které se do závodění v plavání nechce, tak abych ji k tomu jen tak z křesla nemotivovala a přitom sama neseděla doma. No a pak také proto, že zkušenosti mimo komfortní zónu a nové zážitky považuji za jednu z nezbytných ingrediencí pro radost ze života. Protože se na 25m trati, která by pro mě byla ideální, bohužel nezávodí, a protože neumím šipku, která je nutná u startu všech disciplín kromě znaku, nebyla volba disciplíny nijak složitá. Přestože se mi 50m znakem jevilo v únoru ještě jako dostatečná výzva, nedopatřením jsem před hlavní trenérkou zmínila, že bych mohla možná zkusit i 100m znak, který jsem ale do té doby ještě ani jednou nezkusila uplavat. Tím však byly kostky vrženy a další osud mojí přihlášky si všichni, kdo znají Gábi, lehce domyslí.

Tak se stalo, že jsem se 29. 4. ocitla na mezinárodních závodech 18. ročníku Prague Rainbow Spring. Atmosféra na bazénu byla perfektní, všichni si navzájem fandili a po úvodním rozplavání a rozehřátí plavců na suchu za rytmů Makareny následoval start závodů. Z mých dvou disciplín přišel na řadu jako první 100m znak. Pokazila jsem dvě ze tří obrátek a po prvních 50 metrech jsem se v době, kdy ostatní už doplavávali svých 100m, teprve snažila připádlovat scullingem ke břehu tak, abych se dotkla a mohla vyrazit do druhé půlky trati. I díky rozhodčí, která na nejhorší obrátku, která se mi kdy povedla, pobaveně dohlížela, jsem to nevzdala a vyrazila dokončit závod za povzbuzování ostatních plavců. Protože v mé věkové kategorii jsme byly jenom dvě ženy, získala jsem i za tento „výkon“ stříbrnou medaili, huráááá. Po přestávce přišel na řadu druhý závod na 50m, ale jelikož mě nemohlo nic horšího potkat, než před chvílí absolvovaný znak na 100m, plavalo se mi moc dobře a o 2 sekundy jsem si zlepšila osobní rekord. Skončila jsem také nejen druhá ze dvou ve své kategorii (další stříbro, jupííí), ale i druhá ze všech žen, které se do této disciplíny přihlásily. K této stříbrné sbírce přidala Gábi dvě zlaté medaile za své disciplíny 100m znak a 100m kraul, což malá spolutrenérka Viktorka zhodnotila stručně: „Miluju zlatou!“. Čtyři zlaté za všechny své disciplíny získala také paní Stefka z Bulharska, která byla ve svých téměř 70 letech nejstarší ze všech závodnic a ve své kategorii neměla konkurentku, čehož velmi litovala. Medailí má už prý doma plnou tašku, ale plavání i atmosféru kolem závodů stále miluje.

Byl to moc pěkný den, plný nových zážitků, setkání a zkušeností a pokud někdo nad účastí v závodech ještě váhá, doporučila bych mu jediné – vzpomeňte si na paní Stefku, nebo na mých 100m znak a jděte s úsměvem, a ještě lépe – obraťte se na nás!

Lenka