Respektující přístup neznamená anarchii

Respektující přístup je pro nás důležitý!!

„Já nechci. – Musíš! On mě tahá za nohy – Přestaň ho tahat za nohy a plav! Mám lepší čas než on. – Ano, jsi nejlepší! Uhni mi. – Uhni mu!“

Trenér na tréninku není jen od toho, aby děti plavaly z jednoho konce na druhý, ať se děje co se děje. Jako trenérka se snažím rozeznat hranice každého dítěte a pomáhám jim je pokud možno s radostí překonávat.

Každý je individuál

Jelikož je každý jiný, je to téměř hodinářská práce. Někdo skrývá lenost či strach z nového za odchodem na WC, někdo si po pár metrech oplachuje brýle, někdo tahá ostatní za nohy či do něj šťouchá. Za každým takovýmto jednání se skrývá nějaká další potřeba. Někomu chybí potápění, další by potřeboval plavat více metrů a někdo by si nejraději celou hodinu hrál.

Často se setkáváme i s dětmi, které jsou velmi vnímavé a potřebují nejprve důvěru a klid, než se dokážou plně zapojit. Děti nejsou stroje a každé tempo učení je v pořádku – naším úkolem je být v tom s nimi a podpořit je v jejich vlastním tempu.

Atmosféra, dobrá nálada a individuální přístup – to je pro nás klíčové

Při přípravách na tréninky se kromě metodických postupů soustředíme i na atmosféru a individuální potřeby všech ve skupině. Nálada ve skupině může velmi dobře motivovat a stejnou silou může i demotivovat a odradit od další práce na sobě. Pojem respektující přístup zahrnuje kromě svobodného rozhodování i nastavení hranic. Snažíme se vnímat, co se mezi dětmi odehrává a jak se k sobě chovají.

Vědomě pracujeme i s tím, jak děti mezi sebou komunikují. Povzbuzujeme je, aby si navzájem fandily a oceňovaly pokroky druhých – i když jsou malé. Učíme je, že být kamarád a parťák v týmu je stejně důležité jako být rychlý plavec.

Děti si velmi brzy všimly, že někdo je rychlejší či pomalejší než ony – je to poznat na první pohled. To je ale jen jedno z kritérií, které je sice nejvíce viditelné, ale není na našich trénincích nejdůležitější. Párkrát se stalo, že kvůli tomu mezi dětmi vznikla dusná atmosféra. Společně jsme si o tom promluvili, zjistili jsme navzájem, kdo se jak cítí, když je někdo lepší či jsme naopak my ti nejlepší v nějaké dovednosti.

Tím, že se o pocitech mluví, děti získávají schopnost sebereflexe a empatie. Postupně se učí, že výkon není všechno – důležitá je také radost z pohybu a vnitřní spokojenost.

Klademe důraz na to, aby děti kromě poměřování se s ostatními, vnímaly také svůj osobní pokrok a soustředily se především na vylepšení své plavecké techniky a času a až pak se poměřovaly s ostatními.

Proto jsme na našich trénincích zavedli tréninkové deníky, které dávají plavcům dobrou zpětnou vazbu a šanci vnímat vlastní posun v plavání. Jako první jsme však museli vyřešit otázku názvosloví. Když jsme se dětí zeptali, co je to osobák, přišli odpovědi typu, že je to osobní vlak 🙂 Nyní však všechny děti své osobní rekordy znají a dokážou si tak změřit síly v první řadě samy se sebou.

Zavádíme také miniaturní cíle, tzv. „výzvy týdne“, které děti motivují ke zlepšování zábavnou formou. Může jít o správně provedený obrat, delší výdrž pod vodou nebo třeba úsměv při celé tréninkové sérii. I maličkosti se počítají a přináší radost.

Máte zájem, aby se Vaše děti také zlepšovaly v plavání v respektující atmosféře? Přijďte se podívat na trénink a vyzkoušet si to na vlastní kůži.

Těšíme se na nové tváře, které chtějí nejen plavat, ale také růst – sportovně i lidsky.