Citius, altius, fortius aneb ať žije olympiáda!

Letní týdenní tábory pro závodní plavce ve věku od 10 – 15 let mají pět témat, každý rok jedno. Je to proto, aby každý, kdo s námi projde celým pětiletým programem, zažil rozmanité celotáborové hry, které doplňují plaveckou a suchou přípravu. Každé téma pak rozvíjí určitou speciální dovednost, kterou naši plavci využijí nejen na bazénu, ale především i v jakékoli jiné činnosti. Postupně jsme tak spolu v jednotlivých letech pobývali 20 000 mil pod mořem (respektující přístup), hledali Nema (rozvoj spolupráce), zachraňovali Willyho (průprava pro vodní záchranářství), prožívali dobrodružství medvědích bratrů (sebepoznání a přežití v přírodě) a letos se náš první pětiletý kruh uzavřel. Lépe řečeno, kruhy. Bylo jich pět a každý je zná, vždyť každé dva roky všichni sportovci i (ne)sportovní fanoušci na celém světě sledují nejprestižnější klání na planetě.

My jsme se však přenesli o necelých 3 000 let zpět, do starobylé Olympie, kde bohové Zeus, Héra, Pallas Athéna a Poseidón podporovali své oblíbence ze Sparty, Athén, Marathónu a Tróje. V celotáborové hře jsme se přioděli do tehdejšího oděvu – chitonů, naučili se hymnu v řečtině a složili slib sportovců.

Vyzkoušeli jsme si nejen starobylé olympijské sportovní disciplíny, jako hod diskem, běh na 1/10 maratonu, skok do dálky se závažím, box a zápas, ale v duchu starořecké tradice jsme se věnovali i zušlechťování ducha. Za tímto účelem se konala soutěž trubačů a hlasatelů v nepřetržitém souvislém mluveném projevu, i soutěž v rétorice, spočívající ve složení a přednesu oslavné básně. Kdo to neví, dříve olympiáda zahrnovala i umělecké disciplíny a jedním z našich prvních olympioniků, který získal stříbrnou medaili, byl hudební skladatel Josef Suk. Po celou dobu byl kladen důraz zejména na fair play a vzájemnou podporu v týmu i mezi týmy navzájem. V duchu stávajícího olympijského hesla „citius, altius, fortius“, tedy „rychleji, výše, silněji“ šlo proto na tomto táboře především o překonávání vlastních limitů.

Olympijské hry jsme přenesli i do bazénu, kde jsme si vyzkoušeli u všech plaveckých způsobů jejich „prastyly“, tedy styly, kterými se dříve plaval motýlek, znak, prsa i kraul. Kromě toho ale u bazénu po celý týden neúnavně číhala Gábi, která za pomoci dalších tří trenérů nekompromisně a důsledně pilovala detaily plavecké techniky. Žádné chyby neušly její pozornosti a v opravách vytrvala tak dlouho, dokud technické cvičení nebylo perfektní, nebo dokud alespoň plavec nepochopil, jak daný plavecký oříšek rozlousknout. Protože je však každý plavec většinou přesvědčený, že žádné chyby nedělá, pomohla nám k tomu profesionální videoanalýza každého účastníka tábora.

Kromě plavání a starořecké olympiády nás čekalo ještě oblíbené posilování s Jardou a abychom si vyzkoušeli, jak se cítí sportovci se zdravotními omezeními, připravil nám Roman paralympijské disciplíny pro zrakově, sluchově či pohybově znevýhodněné sportovce. Překvapením tábora byla lukostřelba, kdy nám profesionálové dali možnost nahlédnout do svých tréninků a poté jsme si vyzkoušeli, jaká dřina jejich sport je. Kromě toho jsme i přes vysoké venkovní teploty relaxovali v sauně a ve vířivce a vše završila večeře na přání – pizza. Tu jsme moc rádi objednali, protože spolupráce všech olympioniků byla příkladná a týdenní vynaložené úsilí všech našich sportovců obdivuhodné.

Těšíme se v roce 2019 na další společné zážitky na plaveckém táboře s tématem „20 000 mil pod mořem“ a končíme stejně, jako naši olympionici z Marathónu ve své básni o letošním táboře: „Rychleji, výše, silněji, Swim Smooth mám nejraději!“